Kresba v umění

Od dob antiky je kresba vnímána jako studijní nástroj, základní kámen výtvarného vzdělání, který sloužil i jako hodnotící kritérium kvality. Kresba byla nositelem komparativního materiálu, na jehož základě bylo možné porovnávat a hodnotit schopnosti tvůrců, vypořádat se s akademickými formami, kánonem zobrazení. Zároveň v protikladu k tomu kresba vždy sloužila také jako nástroj intimního, osobního uměleckého gesta. Až v druhé polovině dvacátého století získává pozici individuálního výrazového prostředku jako plné, definitivní umělecké formy.

Tento text a především jeho obrazová část jsou důležitým doplňkem studijního textu Kresba v teorii a praxi. Pro snadnou orientaci zůstalo zachované stejné uspořádání kapitol. V textu najdete odkazy na konkrétní strany v tomto materiálu. Tato návaznost se stala prioritou pro koncipování kapitol, a proto se ucelený vývoj kresby dostává až na závěr jako kapitola sedmá.