Konstrukce plastových dílů

V posledních desetiletích neustále roste význam a rozsah využití plastů, kterým se ve velké míře daří nahradit kovy, což je dáno především jejich velmi nízkou hustotou a dobrými pevnostními charakteristikami. Jedná se o materiály, jejichž vlastnosti lze velmi dobře modifikovat různými typy aditiv a plniv, což umožňuje potlačit i jejich nevýhody, mezi které patří například teplotní a časová závislost mechanických vlastností, nízká teplotní odolnost, hořlavost apod. Tato variabilita vlastností plastů
a jejich kompozitů z nich tvoří velmi unikátní skupinu materiálů, které vyžadují specifický konstrukční přístup s ohledem na zpracovatelskou technologii, požadovanou přesnost dílu, jeho recyklovatelnost, automatizaci procesu apod. Konstruktéři plastových dílů nemohou spoléhat pouze na zkušenosti, které získali při navrhování kovových výrobků, ale musí vzít v úvahu celou řadu dalších aspektů, které výrazně ovlivňují jejich konečné vlastnosti a chování (viskoelasticitu, vnitřní napjatost apod.). S ohledem na množství technologií, které jsou pro zpracování plastů používány, a kdy každá z nich má své vlastní specifické nároky na výslednou konstrukci dílu, není při rozsahu těchto skript možné uvést všechny tyto aspekty a konstrukční varianty. Z tohoto důvodu je obsah výukových skript věnován zejména
konstrukčním přístupům, které lze využít pro navrhování dílů vyráběných technologií vstřikování, jež patří k nejvíce používaným technologiím zpracování plastů.